Archiv autora
Duben

Pohoří Vysoké Taury

Národní park Vysoké Taury, který najdete na mapě Rakouska na hranicích Salcburska, Korutan a Tyrolska, je největším chráněným územím v rakouských Alpách. Národní park Vysoké Taury se může pochlubit také tím, že je vůbec největším národním parkem ve střední Evropě, který má rozlohu 4950 kilometrů čtverečních. Národním parkem byly Vysoké Taury vyhlášeny v roce 1981.

Pohoří Vysoké Taury.    Am Viltragenbach v pohoří Vysoké Taury.

Příroda

Pro milovníky přírody jsou Vysoké Taury učiněným rájem. Najdete zde překrásné horské giganty, jakými jsou kupříkladu nejvyšší hora Rakouska Grossglockner, která měří 3798 metrů nad mořem. Dále zde narazíte na gigantický vrchol Grossvenediger, který měří 3674 nad mořem nebo na rozsáhlá ledovcová pole. Mezi jednotlivými vrcholy je celá řada nádherných horských ples. Z každého vrcholu Vysokých Taur je překrásný výhled na úžasnou přírodní scenérii, která nadchne a chytí za srdce každého turistu. Při pěších túrách zdejší přírodou můžete potkat plaché kamzíky nebo vzácné druhy hořců a rododendronů.

Jezero ve Vysokých Taurech.   Vysoké Taury jsou krásné v každém období.   Taury jsou opradvu úžasné.

Výlety do okolí

Nejvýhodnější východisko k pěším a zdravotním túrám do národního parku je Grossglocknerská silnice s odbočkou k Perterzskému ledovci při Franz Josefs Höhe, což je vrchol, který dosahuje výšky 2369 metrů nad mořem. Na této pěší túře nádhernou a panenskou přírodou můžete pozorovat divoké kamzíky nebo kozorožce.

Na horách se pasou ovce, kozy i další zvířata.    Oáza klidu v rozbouřené moderní době.

Velkým magnetem národního parku Vysoké Taury jsou soustavy přehradních jezer, které se nacházejí v horní části údolí Kapruner Tal. V letních měsících vás k těmto místům zaveze autobus, takže se nemusíte trmácet po svých. Z přehradních jezer stojí za pozornost například jezero Speicher Mooserboden, což je úchvatné a obrovské přehradní jezero s křišťálově čistou vodou. Dalším zajímavým jezerem je jezero Grosser Wiesbachhorn, které má pro změnu lahvově zelenou vodu.

Panorama pohoří Vysoké Taury.

Nejbližší města a vesnice

Centrem národního parku Vysoké Taury je obec Kaprun, což je zároveň důležité a významné středisko zimních sportů a turistiky. V obci, která má přes 2900 obyvatel, je také k vidění několik historických památek. Kromě krásných a pitoreskních selských usedlostí stojí za pozornost zejména gotický katolický farní kostel a zámek z 15. století.

Divoká horská výska.    Cesta v pohoří Vysoké Taury.

Zajímavou stavbou Kaprunu je moderní kaple svaté Barbory, která byla postavena v roce 1956. Jedná se o kapli, která byla postavena na památku 150 dělníků, kteří tragicky zahynuli při stavbě blízkých vodních děl. V obci se také nachází moderní lázeňský komplex Tauren Spa, který byl slavnostně otevřen v roce 2010.

Další významnou obcí zdejšího národního parku je vesnice Jochberg, která se může pochlubit krásným kostelem, ve kterém uvidíte cenné fresky z 18. století.

Fotogalerie pohoří Vysoké Taury

Přehrada v pohoří Vysoké Taury.   Nádherné panorama hor.   Drsné Vysoké Taury.

Hřebeny ostrých vrcholků.    Vrcholky Vysokých Taur lákají ke zdolání.

Zasněžené pláně Vysokých Taur.   Národní park Vysoké Taury   Štíty hor v leteckém pohledu.

Vrcholky Vysokých Taur.

Duben

Město Reutte

Obec Reutte najdete na mapě Rakouska v jeho severozápadní části. Jedná se o tyrolskou obec, která je situovaná v nadmořské výšce 853 metrů. V současné době má obec Reutte zhruba 5 900 obyvatel. Tyrolská obec Reutte je krásná obec, která žije v zimě i v létě především turistickým ruchem.

Město Reutte v Tyrolsku.    Krásné centrum města Reutte.

Malé představení obce

I když je obec Reutte malý městys, má rozhodně co nabídnout. V obci najdete jedno městské muzeum, jedno zážitkové muzeum a několik historických budov, které stojí za návštěvu. V minulosti byla obec Reutte významným obchodním střediskem, protože obec obchodovala ze solí. Vedla zde důležitá obchodní solní stezka, která propojovala Reutte s Hallem v údolí Innu a bohatým Bavorskem. Obec Reutte má ve svém erbu tři zelené statné jehličnaté stromy, které se vyjímají na červeno bílém pozadí. Celá obec se táhne kolem jedné dlouhé ulice, která vede od části Untermarkt na severu obce až po část Obermarkt na jihu. Samotné obci se v Rakousku říká: „Brána do Tyrolska“. Význam jména Reutte však v němčině není „brána“, nýbrž „paseka“.

Opravdu stojí za vidění.    Kostel a Reutte v zimě.

Památky obce

Pokud do obce Reutte přijedete na dovolenou, nebudete se zde nudit. Čeká vás tady například městské museum, které se jmenuje „Grünes Haus“. V tomto muzeu je zajímavá expozice historických zbraní a dobového dřevěného nábytku. Hlavním hřebem expozice jsou však „meditační rakve“, které jsou čtyřicet centimetrů vysoké. Tyto neobvyklé rakve byly velice populární v 17. a 18. století. Jedna část sálu je rovněž věnovaná Peteru Singerovi, což byl místní génius, který zde žil v 19. století. Peter Singer například vynalezl Pansymphonikon, což je klavír, který má dvě klaviatury. Tento neobvyklý klavír vydává velmi zvláštní zvuky. V muzeu se však nenachází žádný jeho exemplář. Za pozornost stojí ještě krásně zdobená světle zelená fasáda. Na fasádě muzea najdeme zejména náboženské motivy. Vstupné do muzea činí pro dospělého návštěvníka 3 euro, snížené pak 2 euro.

Panorama s kapličkou nad Reutte.

V obci funguje ještě jedno nové muzeum, které se jmenuje „Ve stopách rytíře“. Jedná se o moderní muzeum, které vám interaktivním způsobem dá nahlédnout do středověku. V muzeu je celkem 15 sálů, kterými vás provede průvodce, který je oděn do rytířské výzbroje. Muzeum je otevřené každý den od desáté do sedmnácté hodiny.

Dále můžete v obci Reutte navštívit historický františkánský klášter nebo budovu historického okresního soudu, která je v centru města.

Sportovní vyžití

Do Reutte se jezdí především kvůli sportu a turistice. Okolí Reutte je ideálním místem pro všechny milovníky nezkažené přírody a sportovní fajnšmekry. Reutte má skvělé podmínky pro sjezdové a klasické lyžování. Zdejší hlavní lyžařské středisko se jmenuje Hahnenkamm a patří mezi nejlepší lyžařská střediska v Evropě.

Okolní příroda je nádherná.    Pohled z výšky na město Reutte.

Jídlo a pití

Pokud vám při lyžování nebo turistice vyhládne, je dobré zajít si na nějakou místní tyrolskou specialitu. Největší výběr tyrolských specialit najdete v restauraci Gasthof zum Mohren. Restauraci Gasthof zum Mohren najdete v centru města na ulici Untermarkt 26. Další vyhlášenou místní restaurací je Goldener Hirsch, která se specializuje zejména na řízky a steaky. Na skvělé místní pivo pak můžete zajít do hospody Bräu Haus, což je docela prostorná hospoda, která se nachází asi třicet metrů od hlavní silnice.

Duben

Město Landeck

Landeck je sympatické malé rakouské město, které se nachází v západní části Rakouska, konkrétně 76 kilometrů směrem na západ od Innsbrucku. V současné době má Landeck něco málo přes 7700 obyvatel.

Panorama města Landeck.    Kostel v Landecku.

Historie města

Historie Landecku sahá až do 13.století. Poprvé je v písemných kronikách uváděn rok 1254. Dlouho dobu šlo o tři malé osady Angedair, Perfuchs a Perjen, které byly spojeny do jednoho města teprve v roce 1923. V té době dostalo město název Landeck a bylo povýšeno na město. Landeck se nachází v rakouské spolkové zemi Tyrolsko a je obklopeno nádhernou přírodou vysokých hor.

Landeck a jeho krásné záběry.    Pohled na historické jádro obce.

Současná podoba Landecku

Současnost Landecku je úzce spjata se zimní a letní turistikou. V okolí okresního města je velké množství lyžařských areálů, které jsou vybavené na špičkové úrovni. Velký počet sjezdovek je například v okolí hory Krahberg, která je vysoká 2 225 metrů nad mořem. Z Landecku vede na vrchol Krahbergu lanová dráha. V zimě zde můžete lyžovat, v létě pak chodit po horách nebo jezdit na kole. Blízko Landecku se nacházejí lyžarské areály Venet a Serfaus Fiss Ladis.

Pohled z hradu na část města Landeck.    Hrad se nachází v bezprostřední blízkosti města.

Pamětihodnosti města

Město Landeck má několik historických památek, které si můžete ve volném čase v klidu prohlédnout. Za pozornost stojí zejména katolický kostel z roku 1270, který byl postaven jako románská bazilika. Kostel byl v 15. století přestavěn do gotické podoby, která se zachovala až do dnešních dnů. Z tohoto hlediska se jedná o nejvýznamnější pozdně gotickou stavbu na území Tyrolska. Kostel je veřejnosti přístupný, takže kdokoli může nahlédnout dovnitř. Interiér kostela stojí za prohlídku, cenný je především nádherný gotický oltář z roku 1520. V kostele je rovněž interesantní náhrobek Oswalda ze Schrofensteinu, který pochází z 15. století.

Další pěknou pamětihodností Landecku je středověký hrad, který měl v minulosti obranný charakter. Později byl hrad rozšířen, ovšem v 18. století byl velmi vážně poškozen. Generální opravy se hrad dočkal až v roce 1949. I když byl hrad vážně poškozen, vevnitř hradu se dochoval překrásný gotický sál s žebrovou klenbou. V areálu hradu je zřízené místní muzeum. Vstupné do muzea stojí pro dospělého návštěvníka 7,50 euro. V muzeu je k vidění zajímavá expozice, která mapuje běžný život v Landecku v minulosti. Muzeum je otevřené od 11. dubna do 26. října a to denně od 10 do 17 hodiny.

Neméně zajímavou památkou je mramorový malý kostel, který najdete v městské čtvrti Perfuchs. Kostelík pochází ze 17. století a je pozoruhodný tím, že má tři stejné oltáře ze stejného období.

Obyčejné uličky v Landecku.    Centrum obce má poklidnou atmosféru.

Zajímavosti v okolí

V letních měsících se v okolí Landecku můžete oddávat pěší turistice. Okolí Landecku je ideálním místem pro náročné i méně náročné turisty. Vysokohorští turisté a alpinisté mohou například vystoupit na horu Piz Buin, která měří 3 312 metrů. Třicet kilometrů jihozápadním směrem od Landecku se pak nachází skvělé středisko zimních sportů Ischgl, kde je rovněž perfektní zázemí pro vysokohorskou turistiku. Nedaleko Landecku je rovněž vysokohorská silnice Silvretta Hochalpenstrasse, která byla postavena v padesátých letech minulého století.

Najdou se ale i moderní domy.    Pohled od údolí.

Duben

Jochberg v Tyrolsku

Jochberg je malá obec nebo spíše větší vesnice. Žije zde 1554 stálých obyvatel (k 1. 1. 2014). Obec se nachází na jihozápadním okraji spolkové země Tyrolsko, hranice se Salcburskem jsou vzdáleny pouhých 5 kilometrů. Jochberg je situován v nadmořské výšce 923 metrů nad mořem a pouhých 8 kilometrů jižně od světoznámého lyžařského střediska Kitzbühel. Už jenom to obec předurčuje, aby se stala oblíbeným cílem milovníků lyžování. V bezprostředním okolí obce se tak nachází hned několik sjezdovek, které jsou součástí rozlehlého Kitzbühel ski resortu.

Jochberg v Tyrolsku nedaleko Kitbuhelu.    Farní kostel St.Wolfgang zu Jochberg z roku 1750.

Možná se to nezdá, ale i takto malá obec má velmi bohatou historie. Osídlení zdejšího území je prokazatelné už od třináctého století před našim letopočtem. V té době byl Jochberg významným středistkem důlního průmyslu. Přímo na území obce nebo v sousedním Herzogenaurach se podařilo archeologům objevit pozůstatky 40 prehistorických hutí. Těžili a zpracovávali se zde mnohé kovy, především měď. Toto nejstarší období je samozřejmě zastřeno mlhou, každopádně je jisté, že se zde těžilo až do roku 1625, kdy byly doly uzavřeny, protože z ekonomického hlediska už se to nevyplatilo. Nicméně některé vzácné kovy jako stříbro se v omezené míře těžily, až do 19. století.

Kaplička nedaleko obce.    Panoramatický pohled na Jochberg.

V raném středověku se zdejší území dostalo pod správu benediktinského kláštera Rott am Inn v Bavorsku. Mniši kromě kovů zde v omezené míře začali pěstovat i zemědělství. První oficiální písemná zmínka o obci se objevuje v listě císaře Jindřicha IV. v roce 1173 a to v souvislosti s tím, že se vesnice nacházela na hranici Bavorska a Salzburska. Ve 14. století byla obec přidružena ke Kitzbühel a společně se později rozrostli v okres.

Roku 1776 byl vesnici udělen status obce. Z dnešního hlediska tedy něco jako obce s rozšířenou působností, která je s rozlohou 87.8 km2 neoddělitelnou součástí okresu Kitzbühel. Erb obce obsahuje černého vola na žlutém pozadí a upomíná především na zemědělskou tradici obce. Zajímavostí je, že silnice sem byla postavena až roku 1835. Silnice vede směrem od Kitzbühel přes úzké údolí Thurn až do sousedního Salzburska.

Jochberg je oblíbeným centrem zimních sportů jeho sjezdovky patří ke Kitzbuhlu.    Dříve se v horách hlavně těžili kovy - měď a stříbro.

Dnes je obec především malebným lyžařským letoviskem s mnoha možnostmi ubytování. Jochberg se rozkládá kolem hlavní silnice ze kterého jenom občas vybíhají souběžné ulice nebo cestičky klikatící se do okolních kopců. V severní části obce se nachází historické centrum s farním kostelem St.Wolfgang zu Jochberg. Přímo v pomyslném dnešním středu obce se pak nachází dvě velká parkoviště a lanovka, která je jednou z bran do rozsáhlého lyžařského střediska Kitzbühel.

Duben

Hora Guffert (2 194 m. n. m.)

Guffert je hora vysoká 2 194 metrů nad mořem. Tyčí se v centru severního Tyrolska pouhých pět kilometrů vzdušnou čarou od Bavorska. Guffert je opravdu masivní a z dálky viditelná hora, která se majestátně tyčí z vápencového masivu Rofan. Vrchol je vlastně dvojvrcholem a jmenuje se Guffertstein.

Vrchol majestátné hory Guffert    Vlastně se jedná o dvojvrochol jménem Guffertstein.

Nejbližší obcí je malá vesnice Steinberg am Rofan, která také slouží jako výchozí bod pro výstup. Guffert je mezi turisty velmi populární hora, protože se dá snadno zdolat během jediného dne. Z vesnice činí výškové převýšení kolem 1 200 metrů. Výstup na horu trvá kolem 3 – 4 hodin a je vhodný i pro běžné turisty. Nejnebezpečnější a nejstrmější úseky jsou zajištěny kovovými shody, zábradlími a lany.

Výstup je vhodný i pro běžné turisty.    Hřebenová tůra ve výšce téměř  194 metrů nad mořem.

Z vrcholu je nádherný výhled na bavorské Alpy a na pohoří Rofangebirge, Wettersteingebirge a Karwendel. Rovněž je možné pozorovat východní část centrálních Alp, kterým dominují Stubaiské Alpami, Vysoké Taury a pohoří Kaiser na východě.

Panorama na vrcholu hory je opravdu úžasné.

Březen

Innsbruck – hlavní město Tyrolska

Innsbruck je hlavním městem rakouské spolkové země Tyrolsko a v současné době má něco přes 118 000 obyvatel.

Historie města

Osídlení Innsbrucku je velmi staré, podle archeologických vykopávek se má za to, že zde byla osada již před 3000 lety před Kristem. Ve 4. století před Kristem zde založili tábor staří Římané a pojmenovali ho Veldiden.

Centrum Innsbrucku    Střechy domů Innsbrucku

Založení města Innsbruck však přišlo až ve 12. století. Město založili hrabata z Andechsu. Od 15. století byl pak Innsbruck sídlem habsburských hrabat, takže v té době se v Innsbrucku začíná hodně stavět. Od konce 15. století sídli v Innsbrucku dokonce císař Maxmilián I. Habsburský. V době pobytu císaře ve města vzniká například významný dvorský kostel Hofkirche, který je dodnes jednou z nejvýznamnějších pamětihodností Innsbrucku.
(Pokračování textu…)

Únor

Silz v údolí Innu

Silz parisch kostel

Silz je menší městečko s 2.555 stálých obyvatel (k 1.1.2012) v okrese Imst. Význam tohoto malého městečka zvyšuje to, že zde sídlí okresní soud. PSČ obce je 6424. Co se týká polohy města, tak Silz se nachází v horní části údolí řeky Inn mezi městy Telfs a Imst. Obec je součástí rekreační oblasti Silz Kühtai, která se nachází v Stubaierských Alpách. Turistika zde hraje důležitou roli nejenom v zimě, ale i v létě. Populární je především rafting na Innu a také horolezectví. Právě horolezci zde mají ideální podmínky. Můžou se vydat na masiv Grünberg, jehož kamenné stěny se strmě zvedají kousek na sever od města.

Údolí Innu je důležitým dopravním koridorem. Prochází zde důležitá dálnice A12. Dálnice je namačkaná na úzkém severním břehu řeky Inn, takže zde neruší poklidnou atmosféru. Druhou důležitou dopravní tepnou je železnice Arlbergbahn. Jedná se o jednu z nejdůležitějších železničních tratích v Rakousku a jezdí zde většinou moderní a rychlé dálkové vlaky.

Okolí obce je poměrně silně zemědělsky využíváno a pěstují se zde hlavně brambory. Nedaleko se také nachází vodní elektrárna Sellrain-Silz (elektrárny Silz, Kühtai), která je považována za jednu z nejúčinnějších elektráren svého druhu v Evropě.

(Pokračování textu…)

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ Mark Twain